Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Iron Maiden

/// Iron Maiden už dnes patří také k legendám heavymetalu, věk trvání kapely se pohybuje někde kolem dvacítky let. Jejich hudba někdy bývá přirovnávána k Judas Priest, nicméně Iron Maiden jsou mnohem víc, než jen dokonalí řemeslníci, kteří precizně ovládají svůj nástroj, ale jejich hudba je v podstatě klasika. Jen v modernějším a hlavně tvrdším kytarovém hávu. 

(c)www.sing365.com

Iron Maiden prosluli především střídáním několika různých melodií a zvraty v jejich skladbách, které byste nečekali a vždycky vás dostanou. Geniální kytarová práce je podpořena silným a nezaměnitelným hlasem Bruce Dickinsona a výraznou rytmikou. Je nejvyšší čas, že se konečně podíváme i na jejich biografii.

Iron Maiden vždycky byli spíše undergroundová kapela, americká rádia jim moc nepřála, měla je za satanisty kvůli temným textům jejich skladeb. Tuto myšlenku podporoval i jejich maskot Eddie. To jim však na úspěchu neubralo, Iron Maiden se stali jedním z prvních zástupců britského metalu, ke kterému patřili i Led Zeppelin a Black Sabbath zakládající tento žánr.

EddieKapela vznikla v roce 1976, kdy ji založil basák Steve Harris spolu s kytaristou Tonym Parsonsem, bubeníkem Dougem Sampsonem a zpěvákem Paulem Di'Anno. Nejdříve koncertovali různě po klubech a něco málo z jejich skladeb se hrálo i v místním rádiu. Denis Stratton poté vystřídal kytaristu Parsonse a v roce 1980 kapela vydala album Iron Maiden. Přestože byla deska dokončována ve spěchu, díky singlu Running Free se stala v Británii hitem. Následující album Killers z roku 1981 bylo o něco drsnější než jeho předchůdce a postu kytaristy se ujal Adrian Smith. Zpěvák Di'Anno byl kapelou vyloučen kvůli jeho problémům s alkoholem a na jeho místo nastoupil Bruce Dickinson. Následující deska Number Of The Beast, již s jeho vokály, strhla obrovský úspěch. Tato deska je považována za jednu z nejlepších rockových desek všech dob, kromě titulní skladby z ní pochází i Hallowed By Thy Name. S tímto albem zaznamenali Iron Maiden mezinárodní úspěch a znamenalo zlom v jejich kariéře. Následující deska Piece Of Mind se nesla v podobném stylu, Iron Maiden dělali to, co jim přinášelo úspěch. Kapela se samozřejmě vydala na velké turné, které podpořila v roce 1983 další deskou Powerslave a v roce 1985 z něj vyšlo živé dvojalbum Live After Death.

(c)www.yahoo.com Po vydání Live After Death se Iron Maiden stali rockovým monstrem a v roce 1986 vydali desku Somewhere In Time, která se trochu lišila od jejich předchozích nahrávek hlavně díky užití syntezátorové kytary. Stejného úspěchu u kritiků i veřejnosti jako Number Of The Beast se dočkala následující deska Seventh Son Of A Seventh Son, která obsahovala hity The Evil That Men Do a The Clairvoyant. Po dalším velkém turné si kapela udělala na rok pauzu a opustil ji kytarista Smith. S novým kytaristou Janickem Gersem kapela nahrála desku No Prayer For The Dying se kterou se jim na začátku devadesátých let podařilo udržet zvuk svých prvních nahrávek. Z desky pochází i skladba Bring Your Daughter...To The Slaughter, která sklidila vcelku rozpačitý úspěch - v UK Chart se umístila na první příčce a zároveň získala Zlatou malinu za nejhorší skladbu roku. Po turné v roce 1991 se Bruce Dickinson odpojil od kapely, aby mohl pracovat na desce jiné kapely, kterou založil, The Skunkworks. V té době poslední deska nahraná s Dickinsonem, Fear Of The Dark, se stala jejich nejprodávanějším albem a debutovala na první příčce UK Chart. Po turné k této desce následovala dvě živá alba, která vyšla v roce 1993 - A Real Live One s novějšími skladbami a A Real Dead One, která obsahovala starší klasické hity Iron Maiden. Náhradník Dickinsona Blaze Bayley však už nedovedl další desku The X Factor k úspěchu. Kapela se tedy rozhodla vydat raději pořádnou výběrovku se všemi jejich nejslavnějšími hity Best Of The Beast, čímž zakončila rok 1996. V roce 1998 vyšla deska Virtual XI, ale její úspěch byl podobný jako u jejího předchůdce. 

V roce 1999 se do kapely vrátil Dickinson i Smith a nahráli s kapelou desku Brave New World. V roce 2000 kapela koncertovala, vydala další živák Rock In Rio a kompilaci Edward The Great v roce 2002, na což navázala o rok později další řadovou deskou Dance Of Death. Do dnešního dne vyšlo ještě EP Rainmaker, DVD History Of Iron Maiden a Essential Iron Maiden. Poslední zmíněná deska měla podpořit společné turné s Ozzym Osbournem v rámci Ozzfestu, ze kterého byli nakonec Iron Maiden vyřazeni kvůli vážným konfliktům s Ozzyho manželkou a manažerkou Sharon Osbourne. Zatím poslední deska, živé CD/DVD Death On The Road, vyšla v září 2005.

Iron Maiden: vznik 1976, UK

Současné složení: 
BRUCE DICKINSON – zpěv, kytara
DAVE MURRAY – kytara
ADRIAN SMITH –kytara
JANICK GERS – kytara
STEVE HARRIS – baskytara
NICKO MCBRAIN - bicí


IRON MAIDEN SPECIÁL

Iron Maiden  Speciál o Iron Maiden jsem však koncipovala úplně jinak. Iron Maiden mají českou i slovenskou fanouškovskou stránku a zejména ta slovenská obsahuje spoustu zajímavých informací o členech kapely, co říká jeden o druhém (články převzaté z oficiální stránky Iron Maiden, dokonale přeložené), což mělo být součástí tohoto speciálu, ale kolegové ze Slovenska mi ušetřili práci. Na jejich webu Iron Maiden Slovensko najdete další přeložené rozhovory a zajímavosti (odkaz níže). Tenhle speciál obsahuje úryvky z rozhovorů s Brucem, zajímavosti ohledně pádů a nehod, které se staly na koncertech Iron Maiden (snad se nebudou zlobit autoři českého webu o Iron Maiden, odkud jsem překopírovala malý článek a doplnila o další ošklivý pád). Součástí speciálu jsou i úryvky z článku britského magazínu The Observer. Je to reportáž a postřehy redaktora, který se s Maidny vydal do Indie a Bruce se v něm rozpovídal o zážitcích ze sólového turné a také jeho letů. V článku najdete i postřehy těch nejvěrnějších fanoušků, kteří Iron Maiden sledují léta. Většina citací pochází od Bruce, protože z kapely mluví nejvíce, ale také proto, že materiálů je spousta a já už jsem se konečně musela s tímto článkem odpíchnout. Třeba se časem dostane i na další speciál, kde bude více od jiných členů kapely. Materiály jsem začala sbírat krátce po oznámení ostravského koncertu Iron Maiden, tuším, někdy v únoru. Dopisuji ho v předvečer koncertu. Je to ta nejvhodnější doba, protože se pomalu dostávám do Iron Maiden nálady. A kdo si ho nestihne přečíst před koncertem (speciál je zaměřen hlavně na příhody z turné a koncertů), určitě v něm najde zajímavosti i po metalovém pekle v Ostravě a ukrátí si jím čas, dokud ospalí redaktoři (včetně mě) nevylezou z postelí a nenapíšou reporty.

VÁLKA,  KREV A HEAVYMETAL

(c) The Observer

/// Iron Maiden, i po 32 letech své kariéry, stále prodávají desky, a co je podstatné, nové desky. Konkrétně A Matter Of Life And Death, 14.studiové album, se dostalo do Top 5 v třiadvaceti zemích. A kdo si ho koupil? Mimo jiné, obrovské množství indických fanoušků. Kapela zahrála 17.března letošního roku poprvé v Bengalúru, jižní Indii, kde ji shlédlo 35 000 lidí, přičemž lístků se prodávalo "jen" 20 000. Jeden z indických fanoušků, Praveen Baruah, odpovídá na otázku: Proč zrovna Maiden? Zpívají o věcech, které jsou důležité. Zpívají o tom, co se děje ve světě, o hladomoru a válce, ne "I love you, baby".

Bruce Dickinson si po cestě do Indie povídal s redaktorem britského magazínu The Observer a zavzpomínal, jak při svém sólovém turné navštívil i obléhané Sarajevo. Nevzal však s sebou ochranku ze Spojených národů, se kterou by se bezpečně dostal k několika důstojníkům, ale vydal se nebezpečnými svahy Mount Ingman ve žlutém autobuse s obrázky Šmoulů a společností, která si říkala Nebezpečná jízda.

Bruce zažil nejedno překvapení také při svém pilotovaní. V Indii nemohl přistát kvůli indickým antilopám, které se usadily na přistávací dráze, v Sierra Leone se mu na dráhu zase postavil samotný náčelník místního kmene. Kromě seriózních letů pro běžné pasažéry Bruce občas vozí i fanoušky na koncerty, naposledy letěl takto z Londýna do Bělehradu. Létání je jedním z jeho největších koníčků, Bruce vždycky fascinovalo stát se vojenským pilotem. Jeho strýc létal s RAF. Proč se jím tedy nestal? 
Bruce: Chtěl jsem být voják, chtěl jsem bojovat, ale chtěl jsem zabíjet? NE. Ale přesto Bruce říká, že kdyby mu ve škole šla matematika a fyzika, nikdy by se nestal hudebníkem. 

Největším dobrodružstvím démona jménem Iron Maiden jsou nepochybně živé koncerty. 

Na otázku, jestli je Bruce nervózní před vystoupením, odpovídá: Ne, čím jsem nervóznější, tím víc se snažím uvolnit, relaxovat a zhluboka dýchat. Můžete být tak nervózní a vystresovaný, že si ublížíte hned, jak vyjdete na pódium, kvůli přílišnému snažení. Když je to 250 000 lidí, musíte začít opatrně s prvními písněmi, protože když to napálíte okamžitě z plna hrdla, je to jako řítit se plnou rychlostí do první zatáčky v závodě. Na zbytek závodu už vám nic nezbude. 

(c) users.bassmasta.netKdyž hrajete několik koncertů na turné, baví vás stále dokola, po dvěstěpadesáté hrát to samé, třeba The Trooper?

Bruce: Zaprvé, my nehrajeme 250 koncertů za rok. Děláme raději méně koncertů pro více lidí. Každý koncert je jiný. Každý koncert jste v jiném rozpoložení, většinou v jiné zemi, takže hrát ty stejné písničky je vlastně úleva. Musíte mít něco, na co se můžete spolehnout a myslím, že mít na co se spolehnout je dobrý základ, od kterého se pak můžete odrazit. Máme show, všechna ta světla a je to velmi dobře zkoordinované. Je fajn, dělat show, která je připravená a lidé si mohou užít tu podívanou.  Chtějí se bavit tím, co vidí. Proto je dobré, hrát ten stejný set, protože všichni jsou na stejné vlně, ve stejném rytmu.

Který koncert s Iron Maiden byl pro tebe nejlepší?

Bruce: Nejlepší moment pro mě byl, když jsem odcházel z pódia na Rock In Rio. Říkám, moment, kdy jsem odcházel, protože tehdy jsem věděl, že jsme to dokázali. Řekl jsem si: Doprdele. Byl jsem vyčerpaný jako nikdy. Ne proto, že jsem se zranil nebo kvůli jiným hovadinám, ale proto, že jsem ze sebe vydal všechno. 

Co se také stalo na koncertech Iron Maiden:

V Torontu jednou na pódium vyskočil úplně nahý fanoušek, který měl jen jakýsi pásek (zřejmé, kde) a začal tancovat. Bruce naštvalo, že najednou byl středem pozornosti tento člověk a strhl mu pásek, čímž donutil červenajícího se fanouška utéct oblečeného jen tak, jak ho Pán Bůh stvořil. 

Nehody, pády a jiné nepříjemnosti: 


1) Turné v roce 1990 - Steve Harris při běhu z prostorů bicích směrem k fanouškům spadne, ale přesto i na zemi dokáže vše uhrát, aniž by šlo něco poznat. Do akce se vložil taky Bruce, který Stevea ochotně zvedl, načež utíkal, aby zazpíval vše tak, jak má být.

2) Velmi tvrdý pád Bruce při koncertě v Paříži před dvěma roky.

3) Nejmírnější z těchto pádu je Adrianův z turné 2006.

4) I u mistrů někdy selže technika. Hned při otvíračce athénského koncertu, který se uskutečnil zhruba před měsícem a půl, nefungoval Adrianovi efektový pedál.

5) V prosinci minulého roku zradila v Miláně technika pro změnu Bruce, kterému přestal fungovat během skladby The Pilgrim mikrofón, skupina však hrála dál a dojmu z koncertu to vůbec neubralo. Bruce se zhruba po minutě opět mohl pustit do svého monstrózního zpěvu.

(c) myspace.com Pády však provázely Iron Maiden i v minulosti. Konkrétně tento byl nejhorším Bruceovým zážitkem na koncertě vůbec:
Nejhorší bylo vidět Janicka, jak padá z pódia...stalo se to v Mannheimu, nejdřív jsem zpozoroval, že odpadla kytara a pak jsem se na něj podíval - bylo to strašné, ten moment, myslel jsem, že je skoro mrtvý. Byl v bezvědomí, všude kolem krev, byly tam železné ploty a stojany. Byl jsem zděšený. Měl štěstí, spadl na security hlídače, ten ho chytil. Pořezal si oko o jeden ze železných stojanů. Později...když se probral, slyšel jsem, že říká nesmysly, nevěděl, o čem mluví...a pak když ho odvážela sanitka, první věc, na kterou se zeptal bylo: "Kdo bude hrát moje kytarové sólo?"

Další z Bruceových krvavých zážitků, z festivalu Rock In Rio:
V Rock In Rio jsme hráli pro 350 000 lidí, ale nevěděli jsme, jaký bude zvuk. Zvuk byl samozřejmě úplně na hovno. To mě vyvedlo z rovnováhy, protože v takovém případě musíte zpívat tak nahlas, abyste se slyšeli, že možná za pár týdnů nebudete moct zpívat vůbec. Měl jsem krásnou modrou kytaru, běžel jsem s ní kolem stolku s monitorem a rozbil jsem ji o něj. Byl jsem nasraný - to je, co si myslím o tvým zasraným zvuku...pak jsem se tak rozčílil kvůli té rozbité kytaře, že jsem se s ní praštil do hlavy. Rozřízl jsem si čelo na tři části, všude krev, ale pak jsem zpíval dobře a cítil se mnohem líp. Když jsem odcházel z pódia před přídavkem, přišel ke mně manažer a říká: Nemůžeš krvácet ještě víc? V telce to vypadá skvěle.

Bruce a jeho Scream for me...

Bruce na mnoha koncertech s Iron Maiden říká svou oblíbenou větu Scream for me ("Řvi pro mě"). Záleží, kde se zrovna nachází a tak fanoušci Iron Maiden už na mnoha koncertech slyšeli Scream for me, Brazil, Scream for me, Milan. Jen v Dublinu to moc nevyšlo...Scream for me, Dublin... a irské publikum se moc nepředvedlo. Bruce na to: Sakra, Irsko, tady je to jiný... Scream for me se také jmenuje jedna jeho fanouškovská stránka.

Název mučícího nástroje přišel super Steveově mámě...

Co znamená název Iron Maiden ("Železná panna"), to už všichni víme. Středověký mučící nástroj. Ale jak se Steve Harris rozhodl zrovna pro tento název? Vlastně to rozhodla jeho matka. Měl jsem několik jmen pro kapelu a zrovna jsem vybíral to pravé. Nevím, jestli jsem ho vybral já, moje matka, nebo někdo jiný z rodiny, ale co si pamatuji, řekl jsem to mámě a ona řekla, že je to skvělé. Měl jsem na seznamu asi čtyři nebo pět jmen a ona řekla, tohle je nejlepší. 

Ale krátce po vymyšlení zvučného jména přišel problém. 

Steve: Jednou mi kdosi zavolal a řekl: My se jmenujeme Iron Maiden a vy to jméno nemůžete používat! A já jen řekl: To je pěkná blbost, my jsme Iron Maiden, takže jděte do prdele. Přiznám se, že jsem si hrál na frajera, ale když jsem telefon položil, řekl jsem si do hajzlu, jestli si to registrovali, i když jsme hráli jen v hospodách, nemohli bychom tohle jméno používat. Ale už jsme o nich nikdy víckrát neslyšeli, možná to byl někdo z mých známých, kdo schválně mluvil severním přízvukem. Nevím.

(c) dmme.netNeméně zajímavé je i to, jak Bruce vzpomíná na dvou bývalou kapelu Samson: 

Bruce: Samson jezdili ve staré limuzíně, uvnitř obvykle byla mlha tvořená marihuanovým kouřem. Byl jsem nekuřák, ale pochybuji, že to na mě nemělo vliv. Byli jsme velmi excentrická kapela, udělali jsme pár dobrých nahrávek. Ale také dost divná kapela. Byli jsme nevyrovnaní, co se týče našich vystoupení. Záleželo na tom, kolik lidí co vyhulilo, vypilo nebo spolklo. Na první zkoušce, kam jsem přišel, baskytarista zrovna šňupal amfetamin, Paul kouřil jointy. Šel jsem dolů do hospody a dal si tři nebo čtyři piva a Thunderstick mezitím spolkl několik sedativ. Během zkoušky málem upadl v bezvědomí na své bicí. Padal dozadu a za ním byla zeď, o kterou se zastavil. A pořád pokračoval v hraní, i když byl napůl v bezvědomí, nikdo si toho skoro nevšiml. Pomyslel jsem si – Wow, tohle bude pěkných pár let. A taky bylo. Dost jsem se naučil, protože jsme jednoduše prošli všemi možnými chybami, které se vůbec v hudebním průmyslu dají udělat. 

Pár zajímavostí od Bruce

Čeho se Bruce nejvíc bojí? Bruce: Že se stanu svou vlastní parodií. 

Rok 1994 - Chtěl své sólové album pojmenovat The Secret Life In A Fridge ("Tajemství života v ledničce"). Co se děje v ledničce když zavřete dveře? Zůstane svítit světlo?

Nejlepší rockový hlas je podle něj: Oba dva nejlepší hlasy, které jsem v posledních letech slyšel, pocházejí z grungeových kapel: Eddie Vedder a Chris Cornell ze Soundgarden. 

Do speciálů patří i informace z rodinného života a u mnoha hudebníků i zvířecího. Bruce má kočku jménem Kia a papouška Merlina, a jejich jména objevíte v každé děkovačce na nahrávce Iron Maiden nebo sólovce Bruce. 

Jinak o rodinách členů Iron Maiden se toho moc nedozvíte, jak kapela, tak jejich fanoušci drží tyto informace v tajnosti a na fórech (alespoň tom největším), mají pravidlo, že osobní věci se rozebírat nebudou. Výjimkou jsou děti, které potvrzují pravidlo, že jablko nepadá daleko od stromu. 

Lauren Harris

Steve Harris má šest dětí, o čemž se fanoušci dozvěděli z DVD Death On The Road. Jeho nejstarší dcera Lauren má vlastní kapelu a už několikrát předskakovala Iron Maiden.

Austin Dickinson

Druhý syn Bruce Dickinsona, sedmnáctiletý Austin, se stal v listopadu 2006 zpěvákem britské metalové formace Ophelia (Austin Dickinson – zpěv, John Pearson –baskytara, Jack Sinclair - bicí, Jamie Dumas – kytara, Ned Chambers – kytara). Austin zakázal Bruceovi chodit na jeho koncerty, protože když ho tam uvidí, zpanikaří. Bruce s tím souhlasil jen proto, že si vzpomíná, jak jeho otec chodil na Bruceovy koncerty...nechci být pódiový táta, říká Bruce. 

 

      Bruce a Austin v Hirošimě


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

NEJ NEJ NEJ NEJ NEJ NEJ NEJ NEJ NEJ

(Iron Maiden, 1. 3. 2009 19:15)

Njn Iron Maiden - Železná panna trochu podivnej název skupiny, ale zase písničky a prostě jak umí hrát je úplně bezvadný.... ještě jsem nebyl na jejich koncertě, ale kámoš uš byl aspoň 4x na jejich koncertu a říkal že je to úplně o něčem jiným než třeba posloucháte v rádiu že když to posloucháte skutečně tak je to milionkrát možná i vííc lepší no porstě neváhejte a choďte na jejich koncerty !!! DOPORUČUJE .... DoNiiiiX :-D

IRON MAIDEN

(judas priest, 31. 7. 2008 18:57)

SUPER,JE TU VšETKO PRE FANUšIKA MAIDNOV SUPER 10/10

--------------

(worthless, 7. 6. 2008 15:56)

Tady je nejlepší všechno, protože všechno co tu je poslouchám.

IRO MAIDEN

(halga patrik, 28. 3. 2008 18:53)

JSOU PROSTE NEJLEPSI PROTOZE JE POSLOUCHAM