Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 



                                         Pantera

Tito drsní Texasané se v průběhu 90. let stali synonymem pro konvencemi nespoutanou, divokou a jako kovadlina těžkou heavymetalovou hudbu, kterou razantními řezy zbavili otravných klišé, napěchovali steroidy, ekrazitem a celé to pak odpálili v sebezničujícím plamenu vzpoury. Alba "Cowboys from Hell", "Vulgar Display of Power" a "Far Beyond Driven" přilila pořádnou dávku vysoce hořlavého paliva do už poněkud skomírajícího metalového plamínku a svým nepatetickým přístupem k realitě dokázala oslovit i ty hudební fanoušky, kteří až do té doby tímto žánrem více méně opovrhovali. Žhavé spojení mohutných kytarových riffů s hardcoreovým tryskem, s texty zabývajícími se často trudnou realitou naší postindustriální společnosti, se ukázalo být nanejvýš zajímavým a v podstatě odstartovalo vznik celé nové metalové generace. V druhé polovině 90. let PANTERA dál upevňovala svoji pozici nejpopulárnější metalové kapely v USA a stala se součástí šílenství, které kolem nich rozpoutala americká média. Na pomyslném metalovém trůnu vystřídali METALLIKU a jejich pozice se zdála neotřesitelná. Jejich desky vysoko bodovaly v oficiálních hitparádách, klipy se (alespoň občas) hrály na MTV a fotky kapely se pravidelně objevovaly na titulních stránkách prestižních hudebních magazínů. Nicméně skupina začala ničit sama sebe. Anselma málem zabil heroin a kapela zmítaná vnitřními neshodami si dala oficiálně krátkou pauzu. Poslední hřebík do rakve přišel v průběhu roku 2000, kdy Phil Anselmo naplno rozjel (anebo znovu oprášil) celou řadu svých vlastních hudebních projektů, z čehož jasně vyplývalo, že se nehodlá alespoň v dohledné době zabývat čímkoliv, co by mělo s jeho dřívější kapelou jakoukoliv souvislost. Nejsmutnější událost ale přišla s koncem roku 2004, kdy byl během koncertu zavražděn kytarista a zakládající člen PANTERY Dimebag Darrel, čímž se historie kapely, tak jak jsme ji znali, definitivně uzavřela. Pojďme si proto společně připomenout okolnosti vzniku této dnes již legendární kapely, která navždy změnila tvář heavymetalové hudby.

 

Prolog

Je nepopiratelným faktem, že skutečnou kariéru kapely odstartovala až deska "Cowboys from Hell", která je v mnohých materiálech uváděna jako debut, přestože se ve skutečnosti jednalo v pořadí již o 5. album. Jenže jak sami členové kapely tvrdí, do té doby to nebyli oni. "Předchozí desky beru jako záležitost pro sběratele," říká Vinnie. "Většina kapel než vydá desku, natočí spoustu demosnímků, než si ujasní, co vlastně chce dělat. Nevím, jestli to bylo štěstí anebo smůla, že jsme mohli točit desky už takto brzy. Byli jsme mladí a prd jsme rozuměli tomu, co vlastně chceme. Byla to doba heavy metalu a my ho hráli s plnou parádou." První 4 alba jsou dnes opravdovou raritou, a pokud je mi známo, jsou k dostání pouze na vinylu (když máte štěstí). Dnešní fanoušci PANTERY by ale byli nejspíš zklamáni. Hudba v počátcích kapely byla diametrálně odlišná od toho, co je v pozdějších letech zařadilo do první metalové ligy. PANTERA tehdy hrála melodický a vcelku naivní power metal, lehce cinknutý glam rockem, něco mezi BON JOVI, EUROPE a KISS. S posledně jmenovanými na počátku 80. let dokonce vyrazili na turné. "Mladí smradi dostali šanci stát na jednom pódiu s bohy. Byli jsme v sedmém nebi a hltali každou jejich skladbu."

 

Metal Tragic Magic

Skupinu založili v roce 1981 bratři Vincet Paul a Darrel Lance Abottovi. První z nich usedl za bicí a přijal přezdívku Vinnie Paul, druhý se chopil kytary a změnil si jméno na Diamond Darrel, které ještě o pár let později upravil na Dimebag. Od samého počátku to s nimi táhnul basák Robert Brown, známější ovšem pod pseudonymem Rex Rocker. Na postu vokalisty vystřídal po prvním albu původního Terence Lee zpěvák Terry Glaze, který vydržel 2 desky, aby jej nakonec nahradil Philip Hansen Anselmo, jehož na jednom turné vytáhnul Diamond Darrel z nějaké popelnice kdesi v Louisianě. "Byl jsem v té době pěkně holá prdel," říká Anselmo. "Byl jsem postrach mladších děcek a častá oběť starších." Už od 14 se cpal do místních (New Orleans) metalových kapel a v 16 to ve škole zabalil definitivně, aby se mohl naplno věnovat svému milovanému metalu. Čtvrté album PANTERY nazvané "Power Metal" z roku 1988 je sice ještě pořád ve vleku jejich glammetalové minulosti, ovšem celkově je přece jen o něco razantnější a hutnější, písně mají atmosféru, a přestože Anselmo ještě nevypustil tu bestii skrytou uvnitř sebe, je to do té doby jednoznačně jejich nejpřesvědčivější album. To podstatné ale mělo teprve přijít.

 

Neexistuje kapela, která by nás přechlastala

Přichází 90. léta a s nimi i dramatický zvrat v hudbě PANTERA. Jak moc šlo o přirozený vývoj nebo do jaké míry je ovlivnil společný newyorský koncert s metalcoreovými špinavci WHITE ZOMBIE, se už asi nikdy nedozvíme, faktem však zůstává, že následující album "Cowboys from Hell" způsobilo na metalové scéně (a nejenom na ní) opravdovou senzaci. Robustní, kompaktní a jako břitva ostrý zvuk, dravé kytarové riffy, hladová a živočišná útočnost, drtivá rytmika spolu s hrozivým Anselmovým řevem zanechaly v srdcích rockových fanoušků nesmazatelnou stopu. Přestože se ještě úplně nezbavili pár zbytečných metalových klišé (některé skladby jsou příliš rozvláčné, kytarová sóla neúměrně dlouhá a Anselmo pořád ještě úplně nezapomněl na svou glammetalovou minulost), oznámili se vším důrazem metalovému světu, že s nimi v budoucnu musí rozhodně počítat. Následovalo americké turné "Cowboys from Hell", společné hraní se SKID ROW a v roce 1991 vystoupení na festivalu Monsters of Rock v Moskvě před téměř milionem fanoušků. Tři dny po skončení turné kapela vtrhla do studia, aby tam nabušila další studiové album. Deska "Vulgar Display of Power" je opravdová bomba, která převrátila všechny zavedené metalové stereotypy vzhůru nohama, rozbořila žánrové hranice a stanovila v tomto žánru zcela nové hudební i "výkonnostní" standardy. Špinavý thrash metal s hardcoreovou intenzitou. Vášeň, divokost, vztek a spalující energie jsou jeho hlavními přednostmi. Neuvěřitelně sevřený a kompaktní zvuk buduje velmi robustní atmosféru, která provází celé album. Jako byste si chtěli udělat manikúru motorovou pilou. Obludně velké kytarové riffy drtící na prach vše, co se jim připlete do cesty, masivní a přitom nemilosrdně přesná rytmika, zuřivý a za každých okolností přesvědčivý Anselmův řev a to všechno infikováno brutální agresí. Změna se odehrála i v textech. "Píšu rebelské, syrové texty, tak opravdové, jak to jen jde," říká Anselmo. "Mluvím v nich stejným jazykem a o stejných věcech jako lidi, co chodí na naše koncerty. Jedou v tom s námi. Na současné metalové scéně je spousta kapel, který jsou odkecaný a který už nemají co říct. My tak dopadnout nechceme. Nikdy nebudeme krotký."

 

Zoceleni ohněm (a chlastem)

Přestože jejich studiová alba měla prokazatelně vzestupnou tendenci, jejich největší síla byla vždy v živých vystoupeních. V ničem totiž nepřipomínali typické metalové estrády té doby, plné zbytečných klišé, laciných póz, pompézních gest a špatných divadelních efektů. Jejich koncerty byly naprosto autentickou záležitostí a svým pojetím se blížily spíše k hardcoreu. Primární návaly energie, svaly a pot, těla létající vzduchem, zběsilé pogo pod pódiem, změť vlasů a kytar, to vše na jedné hromadě, takže rozdíl mezi kapelou a fanoušky téměř neexistoval. Tohle jste až do té doby mohli zažít jen na hardcoreovém, punkovém nebo o něco později na thrashmetalovém koncertě. "Žádná naše show není jenom jako," říká Phil. "Zapomeň na stupidní metalové pózy, naondulovaný pačesy, satanismus a podobný krámy. Tahleta kapela - to je skutečnej život!" Pouhý měsíc po skončení turné "Vulgar Display of Power" se PANTERA vrhá znovu do studia natáčet další album, o kterém Vinnie řekl: "Mělo by být jiné než Vulgar Display… Pravděpodobně stejně tak drsné a intenzivní, ale přece jen trochu experimentálnější. Chceme se vydat trochu jiným směrem a zkusit něco nového." Album "Far Beyond Driven" je skutečně daleko temnější a surovější a to nejen po hudební stránce. Ta ošklivá a nehezká tvář našich životů, od které se často raději odvracíme a snažíme se tvářit, že neexistuje, je zde odhalena ve vší své lhostejné krutosti a nahotě. A je vůbec nezajímá, jestli o to stojíme. Prostě nám to mrsknou do ksichtu a nějak si s tím poraďte. Úplně stejně je to i s hudbou. Je krutá, agresivní, bolestivá a extrémní. Už samotný obal desky napovídá, že tady končí veškerá legrace. PANTERA jede na plný výkon a není nic, co by ji mohlo zastavit. Přestože je tato nová kolekce ještě tvrdší než cokoliv předtím, album se skvěle prodávalo a v březnu 2004 se dokonce vyhouplo na první místo Billboardu v žebříčku nejprodávanějších alb. Následné americké turné však nezačalo zrovna šťastně; Anselmo skončil ve vězení za napadení člena ochranky během koncertu, ale stádo právníků ho z toho vysekalo. Hrají na mamutích festivalech pro spoustu lidí společně se SEPULTUROU, AEROSMITH nebo EXTREME, ale cítí se tím být v podstatě frustrováni. "Nikdy jsme se nechtěli takových monstr akcí účastnit," stěžuje si Vinnie. "Většinu těch lidí vůbec nezajímá, co se na pódiu odehrává, a jsou tam jenom proto, aby byli součástí celého toho cirkusu anebo aby mohli dělat bordel!" O něčem jiném ale bylo jejich americké turné s BIOHAZARD, PRONG a SEPULTUROU, které pak pokračovalo i v Evropě. Lidi, kteří šli na takový koncert, už přesně věděli, proč tam jdou a co od toho očekávají. Jiní fanoušci, jiná atmosféra.

 

Jen krok od temnoty

Poprvé po skončení turné nešla kapela do studia točit další desku, ale vybrala si oddechový čas, během něhož se její členové zabývali různými činnostmi. Phil Anselmo uvedl společně se členy CORROSION OF CONFORMITY, CROWBAR, EYE HATE GOD a CHRIST INVERSION v život vlastní projekt DOWN, výsledkem čehož bylo album "Nola" z roku 1995. Je to temná a ponurá jízda břichem metalové bestie, ovlivněná kapelami SAINT VITUS nebo TROUBLE. Dimebag si zařádil s ANTHRAX a přispěl na tributní album Ace Frehleyho. Vinnie se zase intenzivně věnoval svému milovanému golfu a Rex se jen tak poflakoval doma v Grahamu. V roce 1996 se PANTERA vrátila na scénu albem "The Great Southern Trendkill", kterým vyvrátila spekulace o tom, že se (podobně jako METALLICA) budou snažit více se přiblížit rocku a snažit se tak oslovit širší posluchačskou obec. Těmto spekulacím nahrávaly i zprávy o údajném angažování známého producenta Boba Rocka (METALLICA, BON JOVI, MOTLEY CRUE). Nic takového se ale naštěstí nestalo. "Naše nové album je takový dárek našim fanouškům," říká k tomu Vinnie. "Jestli bude komerčně stejně úspěšné jako to předchozí, pro nás nehrálo roli. Šlo nám především o zachování vlastní integrity. Určitě jsme mohli nad tou deskou strávit více času, zapojit Boba Rocka a prodat toho 8 miliónů, ale takhle to my necítíme. Velmi nás zklamala poslední METALLICA (myšleno album "Load") a cítíme se být podvedeni směrem, jakým se jejich hudba začala ubírat." Album "The Great Souhern Trendkill" je ale agresivní, drsné a explozivní, Philův řev se stal ještě šílenějším (je-li to vůbec možné), Dimebagova hra pestřejší a tandem Rex/Vinnie zůstal stejně neochvějný a téměř chirurgicky přesný jako kdykoliv předtím. Řekl bych dokonce, že je to nejrychlejší deska jejich kariéry, přestože tu najdete psychedelické pasáže a téměř hardrockové postupy. V textech se Anselmo často zabývá drogami a jejich dopadem na lidskou osobnost, ve skladbách "Suicide Note" a "Living Through Me" se otevřeně zmiňuje o svých vlastních démonech a tendencích, které jej táhnou pryč z kapely. To, že v kapele byly kromě chlastu i drogy, bylo veřejným tajemstvím, přesto mnoho lidí šokovala zpráva, že se 13. 7. 1996 Anselmo předávkoval heroinem a ocitnul se na okamžik v komatu. "Svým způsobem mě to probudilo. Jakmile jsem si uvědomil, co se vlastně stalo, přísahal jsem, se už se drog v životě nedotknu, a od té chvíle jsem se k podobným věcem ani nepřiblížil. Asi jsem se cítil být nedotknutelným a věřil jsem, že to dokážu zvládnout. Heroin má některé velmi přitažlivé vlastnosti, ale ve skutečnosti je to monstrum, které vám vyžere mozek a zničí život. Každému, kdo má zájem mě vyslechnout, řeknu: Vyserte se na heroin, je to ztráta času!" Letní turné po Americe s EYE HATE GOD a WHITE ZOMBIE si ale PANTERA náležitě užívala, stejně jako fanoušci. Nová deska se sice neprodávala tak dobře jako ty předešlé, ale to bylo zapříčiněno spíše kocovinou celého hudebního průmyslu než horší kvalitou samotné nahrávky.

 

Odchod s hlavou hrdě vztyčenou

V roce 1997 vychází první oficiální živé album, což je trochu s podivem, když si uvědomíte, že právě koncerty byly vždy jejich nejsilnější zbraní. Do té doby sice existovala celá řada více či méně kvalitních pirátských bootlegů, ale legální živák stále v jejich diskografii chyběl. Album "Official Live 101 Proof" je přesně takové, jaké jste vždycky chtěli, aby bylo. V mžiku vás přenese do haly nabité k prasknutí, kde je vzduch cítit tím elektrizujícím napětím, které bzučí všude kolem vás jako dráty vysokého napětí. Máte dojem, jako by PANTERA stála pár metrů před vámi a že stačí už jen se kousek prodrat dopředu, vyhnout se ochrance, rychle se vydrápat nahoru a pak skočit zpět do toho rozbouřeného moře pod vámi. PANTERA za rok běžně odehrála 200 - 250 koncertů, a tak je jasné, že to album ani jinak znít nemohlo. "Naše koncerty jsou vždy společným dílem nás a našich fanoušků. Je to tak 50 na 50. Je to o vzájemném předávání energie." Album uzavírají 2 zcela nové studiové kompozice, speciálně nahrané jen pro tuto příležitost. Deska slavila slušné úspěchy, ale opět se objevily zprávy o tom, že se Anselmo chystá kapelu opustit. S čím dál větší intenzitou se věnoval celé řadě vlastních projektů, z nichž nejznámější jsou DOWN a SUPERJOINT RITUAL (další, méně známé jsou NECROPHAGIA, VIKING CROWN, CHRIST INVERSION, ELBON, SOUTHERN ISOLATION nebo BODY AND BLOOD). Navíc se kupředu drala nová metalová generace v čele s KORN, MARILYN MANSON či LIMP BIZKIT. PANTERA ještě mobilizovala své síly a v roce 2000 vydala velmi dobré studiové album "Reinventing The Steel", které přesto nedokázalo zastavit pád, který započal už dávno předtím. PANTERA neodešla ze scény proto. že už neměla co říct, ale protože už nedokázala unést tíhu vlastní výlučnosti.

 

… a smrt máchla svou kosou

PANTERA se tedy oficiálně rozpadla, ale její členové z hudební scény pochopitelně nezmizeli. Phil Anselmo naplno rozjel svůj nejambicióznější projekt SUPERJOINT RITUAL a během 4 let vydal 2 studiová alba a 2 DVD. Tato smečka je ještě špinavější, krutější a extrémnější než cokoliv od PANTERY, skutečný metalový underground. Baskytarista Rex Rocker spolupracoval na druhém albu Anselmových DOWN a Vinnie s Dimebagem dali dohromady kapelu DAMAGEPLAN, se kterou přímo navázali na to, co dělali s PANTEROU. Vydali velmi slušnou desku "New Found Power" a na svých koncertech často a rádi hráli staré skladby od PANTERY. Čas od času proběhly hudebním tiskem více či méně podložené spekulace o tom, že by se mohla kapela dát znovu dohromady, ale loňská prosincová tragédie všechny tyto dohady zatrhla jednou provždy. Naděje prý umírá poslední, ale ta pro PANTERU umřela 8. prosince na pódiu malého klubu *** v Columbusu, stát Ohio. Jeden vyšinutý zmetek tak vzal naději nespočetnému množství hudebních fanoušků na to, že své miláčky ještě někdy uvidí pohromadě na jednom jevišti. Říká se, že nikdo není nenahraditelný, ale bez Dimebagovy kytary si návrat PANTERY asi nikdo nedovede představit. Nezbývá nám tedy nic jiného než to přijmout a ve chvílích nejtěžších vrazit do svých přehrávačů některé z jejich CD. A to není zase tak špatná představa.

 

Diskografie (jen řadová alba):

Metal Magic 1983
Projects in the Jungle 1984
I Am the Night 1985
Power Metal 1988
Cowboys from Hell 1990
Vulgar Display of Power 1992
Far Beyond Driven 1994
The Great Southern Trendkill 1996
Official Live 101 Proof 1997
Reinventing The Steel 2000

Recenze:

 


Cowboys from Hell
Rok vydání: 1990
Sestava: Phil Anselmo - zpěv, Dimebag Darrel - kytara, Vinnie Paul - bicí, Rex Rocker - baskytara
Seznam skladeb: Cowboys from Hell, Primal Concrete Sledge, Psycho Holiday, Heresy, Cementary Gates, Domination, Shattered, Clash with Reality, Medicine Man, Message in Blood, The Sleep, The Art of Shredding
Produkce: Terry Date
Čas: 57:43
PANTERA tady za sebou sice ještě vláčí tu rozhrkanou káru plnou heavymetalových klišé, ale už se jí drží jenom konečky prstů. Robustní Dimebagovy riffy, Anselmův drsný křik, dunící rytmika, syrový zvuk a dravá energie na vás z desky vyskočí jako smečka rozzuřených dobrmanů. Je nepochybné, že už konečně našli svůj vlastní výraz, uvědomili si, kým chtějí být a jakým způsobem chtějí heavy metal hrát. Tento nový směr naznačují především první 4 skladby "Cowboys from Hell", "Primal Concrete Sledge", "Psycho Holiday" a "Heresy", výborná je i temná balada "Cementery Gates", zbytek desky už zas tak zázračný není. Pořád je zde příliš přešlapování na místě, příliš výplně, příliš žánrových klišé. Ale i tak je to velkolepá deska a PANTERA na ní důrazně naznačila, jak velkou kapelou se v budoucnu hodlá stát.

 

Vulgar Display of Power
Rok vydání: 1992
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: Mouth for War, New Level, Walk, Fucking Hostile, This Love, Rise, No Good (Attack The Raddical), Live In A Hole, Regular People (Conceit), By Demons Be Driven, Hollow
Studio: Pantego Sound Studio
Produkce: Terry Date
Čas: 52:55
Konečně PANTERA tak, jak ji znají fanoušci po celém světě. Útočná, surová a agresivní mrcha, ohlodaná až na samu kost, na prapodstatu metalového pekla. Za mikrofonem potetovaný a dohola vystříhaný maniak v propocených kraťasech a vyšmajdaných keckách, který na vás řve to svoje FUCK YOU, Dimebagovy titánské riffy plazící se po dně nebo se divoce deroucí vpřed, a dokonce i jeho sóla jsou zde kratší a jdou rovnou k věci. Masivní, ostrý a přitom hodně strukturovaný zvuk, který otřese vaším sebevědomím. Po dávných klišé už nezůstala ani stopa a skladby jako "Mouth of War", "Walk, Fucking Hostile", "This Is Love" nebo "Rise" se v budoucnu staly pevnou součástí jejich koncertů. PANTERA je na tomto albu tak daleko od glam rocku jako MANOWAR od skutečného života. Thrash metal power hardcore nebývalé síly. Mistrovský kousek.

 

Far Beyond Driven
Rok vydání: 1994
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: Strenght Beyond Strenght, Becoming, 5 Minutes Alone, I´m Broken, Good Friends and a Bottle of Pills, Hard Lines Sunken Cheeks, Slaughtered, 25 Years, Shedding Skin, Use My Third Arm, Throes of Rejection, Planet Caravan
Produkce: Terry Date + Vinnie Paul
Čas: 56:26
Na tomto albu jde PANTERA ještě dál a posunuje metalové hranice do doposud nepoznaných končin. Všeho je zde víc. Víc agrese, víc zuřivosti, víc odvahy experimentovat, víc bolesti… Těžkotonážní ultraheavy riffy vám ohnou hlavu až ke kolenům, takže budete olizovat podlahu pod svýma nohama, aby vás vzápětí drtivým direktem zase narovnaly a mohutným hákem vyslaly na oběžnou dráhu, z níž už není návratu. Je to totální nátlaková hra, jednotlivé skladby se na vás valí jako temný mrak a vy marně hledáte nějaký úkryt, kam byste zalezli. Vzpomínám si, že v době vydání mi trochu vadil nahalovaný zvuk Vinnieho bicích, ale v průběhu let ztratila tato drobná výhrada na významu. Vyrovnané album bez slabin s výbornou coververzí "Planet Caravan" od BLACK SABBATH.


 

The Great Southern Trendkill
Rok vydání: 1996
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: The Great Southern Trendkill, War Nerve, Drag The Waters, 10´s, 13 Step to Nowhere, Suicide Note Pt.I, Suicide Note Pt.II, Living Through Me (Hell´s Wrath), Floods, The Underground In America, (Reprise) Sandblasted Skin
Studio: DWG, Chasin Jason Studios, Nothing Studios
Produkce: Terry Date + Vinnie Paul
Čas: 53:13
Řekl bych nejbrutálnější deska PANTERA vůbec. Anselmo definitivně rezignoval na nějaké melodie a jeho ukrutný řev loupe tapety ze zdi. Nekompromisní řežba, vražedné tempo a nelidské nasazení vládnou všemu. PANTERA evidentně nemá žádnou trpělivost zdržovat se vymýšlením nějakých melodií, chtějí jen drtit, řezat a trhat na kusy. Všude jsou samé vyceněné tesáky, nabroušené drápy a pach čerstvé krve. Ve svých skladbách obratně žonglují s rytmem a harmonií, takže se ten nářez nejenom skvěle poslouchá, ale taky nikdy nenudí (i když v některých případech by mohly být skladby přece jen o něco kratší). Vrcholem alba je pak skladba "Suicide Note Part 1 a 2" složená ze dvou jakoby samostatných částí, z nichž ta první je psychedelicky zachmuřená a tajemná, ta druhá zase zběsile animální a pudová. Jako jing a jang, jako voda a oheň, jako muž a žena. Krásný protiklad. V době vydání nedoceněná, dnes po právu zbožňovaná.

 

Official Live 101 Proof
Rok vydání: 1997
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: New Level, Walk, Becoming, 5 Minutes Alone, Sandblasted Skin, Suicide Note Pt.II, War Nerve, Strenght Beyond Strenght, Dom/Hollow, This Love, I´m Broken, Cowboys from Hell, Cementary Gates, Fucking Hostile, Where You Come From, I Can´t Hide
Produkce: Vinnie Paul, Dimebag Darrel
Čas: 76:41
Jak se dalo čekat, je první oficiální koncertní album hodně živelnou událostí. Evidentní je snaha o maximální zachování autenticity, a tak je možno v tomto případě považovat diváky za dalšího člena kapely. Je zřejmé, že s tím kapela počítá a že ráda aktivně zapojuje fanoušky do své show. Zvuk je logicky drsnější a syrovější než na studiových deskách, kapela je uvolněná a v každém okamžiku dokonale přesvědčivá. Nedrží se nijak úzkostlivě původních verzí skladeb, a kdybych chtěl najít nějakou slabinu, tak snad jedině v tom, že Dimebagova sóla jsou občas příliš dlouhá a atmosféra koncertu tím trochu ztrácí na síle. Také Phil nepůsobí v klidnějších polohách intonačně úplně jistým dojmem a trochu nestačí s dechem, což je ovšem při jeho způsobu jevištní prezentace celkem přirozené. Podstatné ale je to, že vám toto album maximálním možným způsobem přenese atmosféru jejich koncertů rovnou do vašeho obýváku. A to je paráda, ne?

 



Reinventing The Steel

Rok vydání: 2000
Sestava: viz výše
Seznam skladeb:
Produkce: Vinnie + Dimebag
Čas:44:01

Album vyšlo po dlouhých 4 letech, a tak bylo fanoušky očekáváno s velkým napětím. Nahrávalo se v soukromém studiu kytaristy Dimebaga Darrela a o produkci se tentokrát podělil právě Dimebag se svým bratrem, bubeníkem Vinniem Paulem. PANTERA zde vystřihla přesně to, co vždycky uměla nejlépe. Megatunové kytarové perlíky, hlomozící tempo, syrový zvuk, časté změny tempa i harmonií, děsivý Anselmův ryk a to vše v pekelném tempu, naplněno až po hrdlo rudým vztekem a zdrcující energií. Dimebag se snaží ze svého nástroje občas vypáčit nepravděpodobné zvuky připomínající řehtání splašeného mustanga a la Tom Morello (RAGE AGAINST THE MACHINE) a ozvláštnit tak svoji hru. PANTERA jede na plný výkon a od vás očekává totéž. Neustále si vynucují vaši plnou pozornost a neposkytují ani vteřinu oddechu. Spoléhají se výhradně na vlastní síly, takže žádní hosté či laciné úlety do jiných žánrů se nekonají. Jedinou výjimku tvoří kytarové sólo ve skladbě "Goddamn Electric", které vypálil na Dimebagovu DAT-ku Kerry King (SLAYER) bezprostředně po skončení jejich koncertu v rámci Ozzfestu, rovnou ve sprchách Starplexu v Dallasu. Je to zkrátka frajer. Na albu "Reinventing Steel" nenajdete nic, co byste od nich v minulosti už neslyšeli, přesto je to velmi vzrušující materiál, dost na to, aby redefinoval vaši DNA.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář